Aktuality

Komentujeme a vyjadřujeme se k aktuálním tématům v médiích. Sledujeme změny legislativy a judikatury. Pořádáme workshopy a přednášky. Aktivně naše klienty informujeme o novinkách.

více informací

Jan Rohlena pro ceska-justice.cz: Když krajské soudy rozhodují o žádostech podle „stošestky“

ceska-justice.cz, 19.7.2017 0:00:00 

Krajské soudy mají podobně jako další orgány veřejné správy povinnost poskytovat žadatelům informace v rozsahu jejich rozhodovací činnosti, a to za podmínek stanovených zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Poměrně zajímavě proto dopadlo podání totožné žádosti o informace na všech osm krajských soudů, které jsem učinil v nedávných týdnech.

 

Očekával jsem, že krajské soudy jako práva znalé instituce vyřídí všechny podané žádosti rutinně v mezích stanoveným zákonem a že žádný článek ohledně vyřízení daných žádostí nevznikne. Nelze říct, že by si krajské soudy přímo ukrojily ostudu – až na jednu výjimku odpověděly všechny soudy v zákonné lhůtě 15 dnů. Jeden z krajských soudů sice poslední den lhůty písemné poskytnutí informace podepsal, ale vypravil ji k žadateli až den po skončení lhůty (Krajský soud v Ostravě). Zajímavou podstatou mého zjištění je však spíše to, že ne všechny dotčené soudy se s totožnou žádostí vypořádaly stejným způsobem.

 

Předmětem mého dotazu byla žádost o sdělení, zda před daným soudem probíhá v současné době řízení, kde by se žalobce domáhal dosti specifického nároku (uložení povinnosti žalovanému změnit svou obchodní firmu). Dále jsem jakožto žadatel chtěl znát informaci, kolik takových řízeních v posledních pěti letech před daným soudem probíhalo, a jak tato řízení skončila (vyhověno, zamítnuto, jinak skončeno).

 

V šesti případech mi dotázané soudy požadované informace poskytly. Z toho ve třech případech připojil daný krajský soud upozornění, že Informační systém pro vrchní a krajské soudy (ISVKS) neumožňuje zcela spolehlivě správnost těchto informací zaručit, a to s ohledem na technické limity vyhledávání.
 

V jednom případě mi bylo sděleno, že mému požadavku odpovídá potenciálně cca 40 soudních řízení, u kterých by bylo nutné manuálně spisy projít, aby bylo možné s určitostí odpovědět na všechny mé otázky. Byl jsem proto vyzván, abych nejprve uhradil poplatek vypočtený na částku 660,- Kč. Částka byla stanovena dle předpokládané časové náročnosti rešerše a dle sazebníku stanoveného v souladu s příslušnou instrukcí Ministerstva spravedlnosti. Městský soud v Praze je krajským soudem s nejvyšším nápadem daných případů a daný postup zákon umožňuje.
 

I tak je však na místě podotknout, že například Krajský soud v Praze uvedl, že dohledal dle klíčových slov 64 potenciálně relevantních řízení, a přesto bezplatně a sám od sebe provedl detailní zkoumání daných soudních spisů a sdělil mi, jakožto žadateli, konkrétní počet řízení, kde se o daném nároku skutečně jednalo, včetně informace o výsledku těchto řízení.

 

Překvapivé však bylo zejména rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozhodnutím předsedy soudu žádost o informace odmítl. V odůvodnění uvedl, že požadované informace nelze poskytnout, protože nejsou daným Krajským soudem žádným způsobem sledovány a tyto informace nelze z dostupných evidenčních pomůcek dohledat a požadované informace předložit.
 

Předseda soudu dále uvedl, že „krajské a vrchní soudy v ČR používají pro archivaci soudních dokumentů v elektronické podobě informační systém ISVKS, z něhož nelze požadované informace v takové podobě, o jakou žadatel požádal, automatickým způsobem získat.“ Dané rozhodnutí by bylo pochopitelné, pokud by záviselo na odlišném informačním systému Krajského soudu v Českých Budějovicích. Avšak vzhledem k tomu, že všechny krajské soudy využívají informační systém ISVKS, je dané rozhodnutí poněkud zarážející.
 

Shora uvedený případ ilustruje, že přístup krajských soudů není vždy zcela jednotný. Přestože klíčovým faktorem pro možnost odpovědět na danou žádost o informace byla práce s jedním a týmž informačním systémem, považoval jeden ze soudů poskytnutí požadované informace za neoprávněný požadavek. Sedm zbylých soudů takovou překážku neshledalo, byť se jeden z nich uchýlil k možnosti vyžádat si po žadateli předem náhradu vynaložených nákladů.
 

Některé soudy se na druhou stranu vypořádaly s žádostí o informace precizně a zcela ke spokojenosti žadatele (např. zmiňovaný Krajský soud v Praze). Některé soudy provedly i úkony, které lze považovat za nadstandardní (např. zajištění vyjádření konkrétního soudce, kterému jsou spory toho druhu přidělovány – Krajský soud v Brně).

OstatníJazykyVzděláníOdbornostmoje práce