Aktuality

Komentujeme a vyjadřujeme se k aktuálním tématům v médiích. Sledujeme změny legislativy a judikatury. Pořádáme workshopy a přednášky. Aktivně naše klienty informujeme o novinkách.

více informací

Klára Valentová pro HR Forum Zrušení karenční doby

S účinností od 1. 7. 2019 bude na základě novely zákoníku práce a souvisejících právních předpisů zrušena tzv. karenční doba, při které zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti nepobírá od zaměstnavatele náhradu mzdy.

 

Karenční doba V současnosti se jedná o období prvních 3 dní dočasné pracovní neschopnosti, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, nebo se jedná o svátky, kdy zaměstnanec nepracuje, ale mzda (plat) se mu nekrátí nebo mu přísluší náhrady mzdy, která mu ušla z důvodu svátku (např. při úkolové mzdě). U zaměstnanců, kteří mají rozvržené různě dlouhé směny, toto období nesmí překročit prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn.

 

Např. zaměstnanec podle rozvržení pracovní doby pracuje od pondělí do pátku v osmihodinových směnách. Pokud je uznán dočasně práce neschopným v pátek a v pondělí bude státní svátek, bude karenční doba zahrnovat pátek, pondělí a úterý a zaměstnanci podle současné právní úpravy za tyto dny nenáleží náhrada mzdy.

 

Na základě novely zákoníku práce, pokud zaměstnanec onemocní a bude uznán dočasně práce neschopným od 1. 7. 2019, bude mu celé období dočasné pracovní neschopnosti proplaceno. V případě, že dočasná pracovní neschopnost bude uznána před tímto datem (např. 30. 6. 2019), bude se ještě postupovat podle dosavadních právních předpisů (tj. uplatní se karenční doba).

 

Snížení povinných odvodů Pro zaměstnavatele bude výše uvedená úprava znamenat zvýšení jeho nákladů a lze i předpokládat, že opětovně naroste výskyt krátkodobé pracovní neschopnosti, která bývá v řadě případů jen předstíraná, a zaměstnavatel tak bude muset častěji řešit zástupy za chybějící zaměstnance.

 

Jako částečná kompenzace negativních důsledků pro zaměstnavatele bylo schváleno snížení povinných odvodů na nemocenské pojištění u zaměstnavatelů a OSVČ, a to o 0,2 procentního bodu.

 

V současné době činí u zaměstnavatelů sazba pojistného na nemocenské pojištění 25% z vyměřovacího základu (vyměřovacím základem zaměstnavatele je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců). Po novele bude sazba pojistného činit 24,8% z vyměřovacího základu. Tato kompenzace však pravděpodobně nepokryje zvýšené náklady zaměstnavatelů na náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti.

 

Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti Náhrada mzdy (platu) přísluší po dobu prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Od 1. 7. 2019 bude tato náhrada náležet od počátku dočasné pracovní neschopnosti. Na rozdíl od nemocenského však náhrada mzdy nepřísluší za každý kalendářní den, ale jen za dny, které by pro zaměstnance byly pracovními (měl by v nich rozvrženou směnu), a dále za svátky (tj. státní svátky a ostatní svátky), za které přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu mzda (plat) nekrátí.

 

Pokud zaměstnanci po ukončení dočasné pracovní neschopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočasná pracovní neschopnost, považuje se tato „nová“ dočasná pracovní neschopnost za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnanci tedy nevzniká právo na další náhradu mzdy od zaměstnavatele, ale pokračuje mu podpůrčí doba pro pobírání nemocenského; to však neplatí, jestliže tato další dočasná pracovní neschopnost byla uznána k jiné pojištěné činnosti (např. zaměstnanec má pracovní poměr a dočasná pracovní neschopnost mu bude uznána z dohody o pracovní činnosti). Jak se dočasná pracovní neschopnost počítá Doba prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti se počítá zásadně ode dne, od kterého byla dočasná pracovní neschopnost uznána ošetřujícím lékařem nebo příslušným orgánem.

 

Pokud však dočasná pracovní neschopnost vznikla ode dne, v němž zaměstnanec již odpracoval směnu, považuje se pro účely běhu doby prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti za první den této pracovní neschopnosti následující kalendářní den. To platí i pro případy zpětného uznání dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem. Pokud by zaměstnanec odpracoval v den vzniku dočasné pracovní neschopnosti pouze část své směny, považuje se za první den této pracovní neschopnosti již ten kalendářní den, v němž byla dočasná pracovní neschopnost uznána. Zaměstnanec pak za odpracovanou část dne bude mít právo na mzdu, a za neodpracovanou část dne bude mít právo na náhradu mzdy.

 

Podmínky pro čerpání náhrady mzdy Právo zaměstnance na náhradu mzdy je podmíněno tím, že zaměstnanec v jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a že zaměstnanci trvá pracovní poměr, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského. Zaměstnanci dále nesmí náležet nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, dávka otcovské poporodní péče nebo dlouhodobé ošetřovné. V případě souběhu některé z těchto dávek a práva na náhradu mzdy z důvodu dočasné pracovní neschopnosti má přednost příslušná dávka. V případě vzniku ostatních překážek v práci má přednost náhrada mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti.

 

Náhrada mzdy přísluší zaměstnanci ve výši 60 % průměrného výdělku zjištěného podle zákoníku práce. Tento průměrný výdělek se však dále redukuje způsobem obdobným, jakým se redukuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského. Pro účely nemocenského pojištění existují tří redukční hranice, jejichž výši vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tyto redukční hranice se pro účely náhrady mzdy vynásobí koeficientem 0,175 a zaokrouhlí na haléře nahoru. Takto upravené redukční hranice se následně použijí pro výpočet náhrady mzdy. V roce 2019 redukční hranice činí 190,75 Kč, 286,13 Kč a 572,25 Kč. Z upraveného průměrného výdělku, jenž bude zpravidla nižší než průměrný výdělek vypočtený podle zákoníku práce, přísluší zaměstnanci 60 % za každou neodpracovanou hodinu.

 

Zákoník práce umožňuje, aby zaměstnavatel v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu či dohodě se zaměstnancem sjednal či stanovil, že zaměstnancům bude poskytovat náhradu mzdy vyšší. Náhrada mzdy však nesmí převýšit průměrný výdělek zaměstnance; v rozsahu převyšujícím průměrný výdělek by šlo o bezdůvodné obohacení, které by zaměstnanec byl zpravidla povinen vydat. Náhrada mzdy musí být naopak snížena na 50 % v případech, kdy je podle předpisů o nemocenském pojištění nárok na nemocenské pouze v poloviční výši.

 

***

 

Doba prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti se počítá zásadně ode dne, od kterého byla dočasná pracovní
neschopnost uznána ošetřujícím lékařem nebo příslušným orgánem.

 

KLÁRA VALENTOVÁ , ADVOKÁTKA, PORADENSKÁ KANCELÁŘ VILÍMKOVÁ DUDÁK & PARTNERS

Datum: 16.04.2019 

Zdroj: HR Forum 
Strana: 26 
Autor: KLÁRA VALENTOVÁ 
Rubrika: Právo

OstatníJazykyVzděláníOdbornostmoje práce